Červený kostel a Kristovo zmrtvýchvstání

Fialova skladba vypráví o Kristově vzkříšení a zmrtvýchvstání a má tedy oslavný charakter. Neobvyklá se může zdát instrumentace – ke čtyřem sólovým hlasům, sboru a komornímu orchestru skladatel přidal varhany, vibrafon a perkuse (např. činel, zvony). Hudební jazyk skladatele vychází z melodiky gregoriánského chorálu (bezpochyby i z jeho modality) a je dále protkán motivickou prací, úzkou harmonií a hudebním materiálem, místy připomínající clustry. Ostatně o tom svědčí i slova samotného autora: „Nejvíce mne na gregoriánském chorálu fascinuje dokonalá symbióza melodie a slova, resp. jeho významu, kdy hudba nežije bez textu.“ Motivická propracovanost díla se nejvíce projevuje ve vibrafonovém a varhanním partu, které v sobě nesou známky figurací, skoro až minimalistické hudby. Mocným instrumentačním prvkem jsou také zvony, mající stejně důležitou a výraznou funkci jako výše zmíněné nástroje. Prostorový aspekt díla vyniká od začátku a po celou dobu skladbu neopouští.

Nastudování celovečerního oratoria se ujal sbormistr a dirigent Michal Jančík, který svým dirigentským nadhledem a gestikulační precizností zvládl i ambiciózní momenty: např. dirigování zády k orchestru při prostorově náročnějším rozestavění hudebníků či pasáže psané na způsob melodramu. Sólisté Lucie Laubová (soprán), Petra Vondrová (mezzosoprán), Stanislav Předota (tenor) a Josef Kovačič (bas) nemají ve skladbě tolik exponovaných míst a celkově tolik hudebního prostoru, jako tomu bylo například v Musilově Stabat Mater. Mnohem více jsou jejich party propojeny se sborem. Zpěváci však museli zvládnout vícero interpretačních poloh. Nejméně je v oratoriu sólisticky využitý mezzosopránový hlas. Přesto byl temně zabarvený, níže posazený a dobře se nesoucí mezzosoprán Petry Vondrové poslechově výrazný (např. v části Ressurexi et adhuc tecum suum).

O něco expresivnější projev plný vibrata jsme mohli zaznamenat u sopranistky Lucie Laubové. Exponovaná místa (dialog Marie s Ježíšem v části Marie stála venku před hrobem a plakala) zpěvačka naplnila naléhavostí, která číší ze samotného textu. Skladba je více zaměřená na mužské role, v nichž jsme viděli tenoristu Stanislava Předotu a basistu Josefa Kovačiče. U obou zpěváků mne zaujala jejich pokora, se kterou se zhostili svých úloh. Jejich pevné, prosvětlené hlasy svou sytostí pokaždé naplnily celý prostor, ať už se jednalo o zpěv – tenorové melismatické sólo v části Resurrexi et adhuc tecum suum anebo postavy andělů v Marie stála venku před hrobem v podání obou zpěváků – recitativní části (např. Exultet, Mitte manum tuam) nebo mluvu.

Hlavním nositelem děje a tedy vypravěčem je ve skladbě sbor, v případě úterního večera zpíván Kantilénou, která předvedla svou interpretační rozmanitost. Nelehké byly především pasáže, v nichž skladatel překrývá textovou složku a melodické linie. Těmito nástrahami se však sbor nenechal zmást a suverénně přednášel svůj rozsahově i intervalově náročný part. V případě Kantilény byly fráze tvarovány, dynamicky vypracovány a podpořeny širokou paletou emocí, odkazujících na protiklad smutku a radosti prostupující celým dílem. Výrazný sborový projev patřil především velikonoční sekvenci Victime paschali laudis končící na durovém „Aleluja“ anebo v dojemné, emocionálně vypjaté části Mitte manum tuam. Osvěžující se zdály instrumentální mezihry v podání varhaníka Marka Paľy, který také celý večer svým varhanním sólem uvedl. Varhany společně s vibrafonem v podání Martina Opršála v sobě nesly figurace, skoro až leitmotivy, které jsou pro tuto skladbu velice charakteristické. V oslavných pasážích je doplnilo kvarteto žesťových nástrojů (Jan Broda, Petr Hojač, Šimon Pavlík, František Jeřábek), které zprvu znělo z kůru. V instrumentaci nešla přeslechnout nápaditá spojení kupříkladu sboru, vibrafonu a perkusí, vibrafonu a smyčců, nebo naopak odlehčené úseky a capella tvořící proti hutnému zvuku vítaný kontrast. Hudebním i obsahovým vrcholem se stal hymnus Ad coenam Agni providi a závěr v podobě středověké písně Buoh všemohúcí. Gradaci a následné vyvrcholení umocňoval sled zpěvných a instrumentálních úseků naplněných jistou expresivitou a oslavností. Kompozičně byl nejvíce znát střet kvart-kvintové harmonie a melodiky vycházející z gregoriánského chorálu s novodobým hudebním jazykem.

Silný dramatický aspekt vnesl recitátor Lukáš Rieger, který z kazatelny promlouval již v průběhu úvodních textů (např. mezi Exultet a Dum transisset Sabbatum). Slova se mu dostalo také v závěru skladby v melodramatické pasáži před písní Buoh všemohúcí. Svým klidným přednesem a znělým hlasem vyprávěl skrze verše příběh, který byl následně komentován a reflektován hudebníky. Rieger však nebyl jediným, kdo do skladby takto vstupoval. Po úvodním přivítání všech posluchačů a prvotních čtyřech částech skladby k lidu promluvil také kněz ze svatotomášské farnosti Jan Mráz. Dílo, které je určeno pouze pro koncertní provedení, obohatil svými slovy popisujícími setkání Marie a andělů v Kristově hrobu. Následný děj publiku takto přiblížil lidem duchovní rozměr oratoria.

Na koncertu sehrály důležitou roli akustické vlastnosti prostoru, pod které se mohly skrýt určité nesrovnalosti, což zde není výtka. Akustika však byla nemilosrdná v momentech, při nichž se překrývalo několik textových a hudebních vrstev nebo do nichž byl zapojen celý aparát a měla za následek nesrozumitelnost. Bude namístě pogratulovat skladateli Františku Fialovi k působivému počinu, jakým Mysterium paschale bezesporu je. Nezbývá než věřit, že dílo zazní opakovaně.

Program

František Fiala – Mysterium paschale (velikonoční oratorium)

Obsazení

Lucie Loubová – soprán

Petra Vondrová – mezzosoprán

Stanislav Předota – tenor

Josef Kovačič – bas

Komorní orchestr

Marek Paľa – varhany

Martin Opršál – vibrafon, perkuse

Kantiléna, koncertní sbor

Michal Jančík – sbormistr a dirigent

Úterý 11. 4. 2023 v 19 hodin, Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského

Foto Marek Olbrzymek

Autor článku Tereza Opálková

Odkaz na článek ZDE