Jiří Pavlica oslavil sedmdesátiny s Hradišťanem, Kantilénou a Filharmonií Brno

Brněnský projekt Jiřího Pavlici je součástí narozeninového turné po mnoha různých českých městech. V každém městě využívají pro tuto příležitost vlastní hudební zdroje, v Brně došlo logicky ke spojení symfonického orchestru a sboru dětí a mládeže Kantiléna. Vyšel z toho svěží, půvabný a emotivní večer, který byl ve středu 20. prosince zasazený do prostoru sálu Bobycentra.

Jiří Pavlica je se svým Hradišťanem pro pořadatele sázka na jistotu. Mnoho měsíců dopředu vyprodaný sál Bobycentra nabídl netradiční prostor. Industriální prostředí s elevacemi pro publikum a s možností konzumace je nutno zvučit, což však v tomto případě nijak nerušilo. I když vše znělo poněkud ostřeji, nebyla barva nástrojů příliš pozměněna a dokonce i zvuk sboru Kantiléna byl kompaktní – jistě především výsledkem práce sbormistra Michala Jančíka. Komunikaci mezi tolika účinkujícími dokázal udržet a vybalancovat dirigent Jakub Klecker, který si akci viditelně užíval. I orchestr hrál s chutí spolu s koncertní mistryní Marií Petříkovou a sóla si zahráli trombonista Jaroslav Zouhar a trumpetista Dávid Pollák.

Spolupráce Filharmonie Brno s Hradišťanem byla propracovaná a promyšlená, v jednotlivých písních se buď střídali, nebo hráli společně, což vytvářelo neopakovatelný celek. David Burda dokázal být klarinetistou, flétnistou i zpěvákem, u cimbálu si také zazpíval Milan Malina, hru na kvinton i zpěv zvládal Roman Gill, kontrabasista Milan Gablas si zazpíval též, stejně jako Josef Fojta, který k tomu zvládl klávesy i perkuse. Každý z hudebníků byl tedy plně vtažen do hry a plnil několik funkcí. Zpěvačka Alice Holubová se věnovala zpěvu a byla ozdobou souboru s měkkým a hutným hlasem a niterným výrazem. Program doplnil mladý houslista Marek Pavlica, syn oslavence, který se představil publiku Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasateho.

Hlavní protagonista Jiří Pavlica byl motorem celého koncertu a krom toho, že ovládal několik zajímavých a neobvyklých perkusí, především zpíval a hrál na housle. A samozřejmě zajišťoval průvodní slovo, kterým se dostával pod kůži publika a od počátku navodil přátelskou a důvěrnou atmosféru. Sálala z něho radostnost, pohoda a pozitivní energie a připravil publiku výběr písní, které byly prověřené časem. Nejprve to byla píseň Jdu já, jdeš ty, nový rok své cesty otevírá… a Nechvátej osude, člověk ti nestačí a radost z lásky čišela z písně Svět se mi vznášel. Filosofickou rovinu otevřela píseň ve staroslověnštině, neboť kdo jiný má blíž k Velehradu a Velké Moravě než rodák z Uherského Hradiště. Otvéšta Filosof Konstantin se zamýšlel nad tím, že déšť padá a slunce svítí na všechny stejně a následovaly Velehradské tance se sólovou zobcovou flétnou, které uvedl autor s tím, že jde o skladbu ze zápisů z Velehradského kláštera. Skladbami ze symfonické svity Chvění na slova Vladimíra Holana a Jana Skácela byly Poslední list se třese na platanu a následná rytmizovaná orchestrální mezihra uvedla tvrdou a údernou skladbu Moje vina. První část koncertu ukončila píseň Přejeme vám šťastné a veselé dny.

Po přestávce zněly opět verše Jana Skácela, nejprve Dobré věci („miluji oheň a černé stříbro hvězd“), následovala Píseň o srdci, kterou Pavlica uvedl textem kněze Bruna Ferrera s poselstvím, že srdce není ke koupi. Lidovou píseň v úpravě Jiřího Pavlici Čas radosti přednesl sbor Kantiléna. Údajně nejstarší dochovaný staroslověnský liturgický text Slava v vyšnijich Bogu zahájil nejprve sbor Kantiléna a cappella a pak se připojil orchestr i Hradišťan. V předvánočním čase došlo i na procházku staletími na téma vánoční. Nejprve anonym s latinským textem Puer natus in Bethlehem z pražské renesanční tabulatury, poté měkký a barevný sólový zpěv Alice Holubové Děťátko se narodilo, lidová píseň v úpravě Jiřího Pavlici. Na slova Jana Skácela píseň Jiřího Pavlici Modlitba za vodu zpívali a hráli všichni a prostor pro kreativitu otevřel Jiří Pavlica v písni Vstávej, Haleluja, kdy Pavlica spolu s Hradišťanem začali jamovat a strhli jak filharmonii, tak dokonce i Kantilénu. Píseň Jiřího Pavlici Studánka na text Jiřího Brabce Moravského zklidnila zvířené emoce a poté se představil syn Marek Pavlica, mladý houslista, který se představil publiku zmíněnými Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasateho. Zaujal krásným tónem a virtuózní technikou, ale zatím mu chybí expresivní výraz.

Poslední skladbou základního programu byla část Sanctus z Missy brevis Jiřího Pavlici na liturgický text. Zahájení zvony a radostný zpěv Kantilény i Hradišťanu, podpořený hutným zvukem filharmonie, to vše společně vytvořilo velebný a mohutný zvuk, naplněný slavnostní náladou. A samozřejmě následovaly nezbytné přídavky, ve kterých se zpěvem zapojilo i publikum. Byla cesta, byla ušlapaná, Moravský tanec č. 1 – Pásli ovce Valaši a Nesem vám noviny. Na úplný závěr píseň Narodil se Kristus pán…, kterou zpíval spolu s účinkujícími celý sál. Koncert ukončil Jiří Pavlica s přáním krásných Vánoc a „aby vám u štědrovečerního stolu nikdo nescházel.“

Večer byl prodchnutý radostí, pohodou a vědomím, že šťastný je ten, kdo dělá šťastnými ty druhé. A takovým člověkem zcela určitě Jiří Pavlica je, neboť v ten večer rozdal štěstí mnoha lidem. Tak tedy vše dobré a ať se oslavenci daří rozdávat štěstí, radost a krásu ještě mnoho dalších let!

Autorka: Karla Hofmannová

Odkaz na článek ZDE.