Filharmonie Brno uctila nezávislost Gruzie Andělskými symfoniemi

„Text skladby vychází z gruzínských slov a z vymyšlených ‚sumerských‘ slov, z ukrajinské a anglické ukolébavky. Jde tedy o směsici nesourodých textů, která ale v sugestivním podání působí velmi autenticky, až snově.“

„Autor svoje dílo tvořil pod vlivem válečných událostí ve své zemi a vycházel ze situace, kdy vojáci ničily sochy andělů tak, že jim uráželi křídla.“

Abonentní koncerty Filharmonie Brno v Besedním domě jsou poněkud komornější záležitostí, ale přesto se i v jejich rámci konají závažné koncerty. Takový byl i ten, který připomenul 104. výročí nezávislosti Gruzie. Zazněla na něm skladba Angels of Sorrow (Andělé smutku) gruzínského skladatele Giji Kančeliho, který před třemi léty zemřel. Ve foyeru byla instalována výstava o Gruzii a koncertu se zúčastnila gruzínská velvyslankyně a také manželka a syn skladatele. Koncert se v tomto slavnostním ladění uskutečnil ve čtvrtek 26. května. Řídil ho Dennis Russell Davies.

Dramaturgie volila program koncertu tak, aby ostatní skladby korespondovaly se základním dílem. Jako první zaznělo dílo Igora Stravinského Symfonie dechových nástrojů, verze z roku 1947, kterou napsal pod vlivem smrti svého přítele, Clauda Debussyho. Souzvuky jednotlivých skupin dechových nástrojů, dřevěných i žesťových, si vzájemně předávají krátké popěvky připomínající modlitbu, které se prolínají od ostrého, pištivého úvodu klarinetů a trumpet přes měkké souzvuky fléten a fagotů až do závěrečného měkkého chorálního závěru, kdy se potkávají všechny nástroje v barevném souzvuku.

Následovala Symfonie č. 39 Es dur KV 543 Wolfganga Amadea Mozarta, která do tohoto schématu příliš nezapadala. Energická první věta Adagio, Allegro se tematicky vrací k energickému materiálu z Dona Giovanniho. Druhá věta Andante con moto přináší něžný vstup a vyrovnanost, aby opět připomněla vzruch první věty. Třetí věta Menuetto, Allegretto přináší radostnost, zvýrazněnou vstupy klarinetu, a poslední věta Finale, Allegro se v radostných a nedočkavých virtuózních bězích dostává k závěru. Hudebníci hráli s viditelnou radostí a muzikantským zápalem, který se přenášel do publika.

Po přestávce zazněla pětiminutová Aria pro smyčce podle chorálové předehry BWV 622 Johanna Sebastiana Bacha, kterou působivě a barevně zinstrumentoval pro smyčcový orchestr Max Reger. V podání členů brněnské filharmonie zněla plasticky a barevně, s klidným a soustředěným napětím. Publikum ale zmátlo, že už při této skladbě byl na jevišti nachystaný koncertní sbor Kantiléna v červených stejnokrojích, který nastoupil po doznění Arie attacca a cappella, takže to působilo, že stále ještě zpívají předchozí skladbu. Až po určité době publikum pochopilo, že už neposlouchá ani Bacha, ani Regera, ale Kančeliho, neboť jde zcela o jiný druh hudby.

Dirigent i sbormistr využili faktu, že Max Reger upravil Bachovu skladbu do tóniny D dur, namísto původní Es dur, a že zásadní, poslední skladba Giji Kančeliho je rovněž v D dur. Sbor se tedy napojil ihned bez problémů, jednotným nasazením, čistě a vyrovnaně. Skladba Angels of Sorrow (Andělé smutku) pro housle, violoncello, dětský sbor a komorní orchestr má navíc podobnou atmosféru i tempo. Dětský sbor je v pianissimu a opravdu zní andělsky. Stejně jako houslové sólo Marie Petříkové, něžné, jemné, svítivé, vznášející se do nadpozemských výšek. Dialog s houslemi vedl na violoncello Lukáš Polák, který působil jako bezpečná záchrana. Občas mezi ně vstoupil klavír, který doplňoval harmonii a vnášel neklid.

Sbor Kantiléna podal neuvěřitelně ukázněný a sevřený výkon, udržel napětí v pianových částech jak intonačně, tak dynamicky a byl barevně skvěle vyvážený. Sestupné postupy v disonancích jsou nesmírně obtížné a patří obdiv sbormistrovi Michalu Jančíkovi. Jednalo se vesměs o dívky od dvanácti do devatenácti roků, které zpívají v Kantiléně spoustu let. Sopránového sóla v jemném pianissimu se výborně zhostila osmnáctiletá Anna Herzanová. Chlapců je ve sboru velmi málo, což je ovšem škoda. Obdivuhodné bylo i to, jak se sbor vyrovnal s dikcí neznámého i neexistujícího jazyka. Autor svoje dílo tvořil pod vlivem válečných událostí ve své zemi a vycházel ze situace, kdy vojáci ničily sochy andělů tak, že jim uráželi křídla. Text skladby vychází z několika samostatných gruzínských slov a z vymyšlených „sumerských“ slov, z ukrajinské ukolébavky a z anglické ukolébavky. Jde tedy o směsici nesourodých textů, která ale v sugestivním podání působí velmi autenticky, až snově. Má to tak být, neboť jde o stav mezi bděním a snem, do kterého skladba ústí.

Koncert Filharmonie Brno dirigoval erudovaně její šéfdirigent Dennis Russell Davies, který byl blízkým přítelem Giji Kančeliho a na jehož popud se tento vzpomínkový a mystický večer uskutečnil. Sklidil upřímné a nadšené ovace.

Foto: Jan Prokopius

Autorka: Karla Hofmannová 

Odkaz na článek najdete ZDE.